Jak by mohly vypadat zprávy z roku 1348 pohledem komerční televize?

Nabídnu vám i jeden archivní text z mých let studentských. Tenkrát jsem si mínil ukrátit nudné okamžiky strávené kompletací jakéhosi referátu z dob Karla IV. něčím zábavnějším a hle! Zrodil se nápad na text:

Jak by mohly vypadat zprávy z roku 1348 pohledem komerční televize? Pokud omluvíte případné anachronismy, kterých jsem se chtěl vyvarovat, jak jen to bylo možné a odpustíte mi moderní češtinu místo té dobové, mohlo vysílání vypadat možná i takhle:

„Dobrý večer, je 6. září 1348 a my Vás vítáme u hlavní zpravodajské relace televize Petrklíč. Dnes s Janem Honzem z Volyně a s Markétou Alžbětou z Markvartic. A začneme hnedka smutnou zprávou. V Itálii, Francii a dalších evropských zemích řádí mor. Denně umírají tisíce ráno ještě zdravých lidí. Epidemie se šíří zejména po obchodních trasách, hlavně přes přístavy. Smrt se stala každodenní součástí života. A my se hned spojíme s našim reportérem Martinem Sládkem z Černošic, který se před týdnem vydal do  francouzského Bordeaux. Martine, seš tam?“... /kamera jede, ale je evidentně bez ovládání a v záběru je jen pozadí vylidněného města v oparu mlhy, Martin nikde/... „Martine, haló? Slyšíme se?“ Martin stále nikde. „Nedá se nic dělat, pokusíme se s Martinem spojit ještě za chvíli. Mor je podporován rostoucím hladomorem a všeobecným úpadkem morálky. Papežská kurie v čele s Klementem VI. vyzvala své bratry, aby udíleli poslední pomazání jen s velmi přísnými hygienickými a bezpečnostními opatřeními – tedy s odvrácenou tváří a pokud možno ve vedlejší místnosti. Situace je natolik kritická, že rychtář Starého Města pražského pod přísnými tresty zakázal vpuštění osob do města z morem postižených zemí. Pokusíme se tedy spojit ještě jednou s Martinem... haló?“ /obraz stále stejný/. „Doufejme tedy, že je náš štáb v pořádku a přejděme k dalším zprávám.“

                „V rychlém tempu pokračují stavby Nového Města pražského započaté v březnu tohoto roku. Nové domy přibývají jako houby po dešti a pražští se mohou určitě těšit na zvýšení prestiže města. Naši reportéři se pokoušeli odchytit jeho Veličenstvo krále Karla, ale bohužel byl zaneprázdněn dohlížením na své další stavbě, a to hradě Karlštejně.“

                „Dnes byl ukončen soudní proces s vrahem Malíkem, který před týdnem chladnokrevně zavraždil u Proseckého potoka svoji ženu Alžbětu. Motiv činu nám zůstává stále skryt, ovšem rozsudek byl vynesen takřka okamžitě – již teď se vrahovo tělo houpe na oprátce na známém vršku za hradbami města. Na místě máme našeho reportéra Jakuba. Jakube?“... „Ano, je to přesně tak jak říkáš, Markéto. Vrah byl bez jakýchkoli okolků popraven. Za mnou můžete vidět jeho tělo, jak jej oprátka houpe ze strany na stranu. My jsme celý proces sledovali od začátku, proto Vám teď pustíme záběry z rekonstrukce činu, i ze samotného soudu a vrcholným okamžikem bude chvíle, kdy pod vrahem kat uvolnil propadliště a smyčka mu zlomila vaz...“ /následují záběry z uvedených situací s dramatickým hudebním podtextem/.

                „No, a jedna veselejší zpráva nakonec. Sedlákovi Jurkovi se narodila malá kobylka. Je zdravá, do života čilá a my Vám nyní ukážeme záběry z porodu.“ /střih do sedlákovy maštale/.

„Ve VIP zprávách se dnes podíváme na jeden z pražských hřbitovů, kde se konal jeden z tradičních trhů. Potkali jsme tam totiž našeho ctěného arcibiskupa Arnošta z Pardubic.“ /záběr na přelidněné tržiště, všeobecný humbuk, veselí/ Reportérka: „Vaše excelence, copak sháníte?“, Arnošt: „Drahá, milá, člověk nemusí mít vždy důvod k procházce. Chci si užít radostí každodenního života. A navíc mi někdo zcizil těžítko z pracovny, takže se jdu po nějakém podívat. Bůh žehnej Tobě i divákům!“

„A ve sportovních novinách dnes zavítáme na hon pořádaný Unií královských úředníků do lesů ke Křivoklátu. Sešlo se zde na 50 účastníků, takže opravdu bylo na co se dívat. Nyní už necháme mluvit samotné záběry...“ Reportér Mikuláš: „A já tady mám u mikrofonu jednoho ze zúčastněných – pana Jana Vrátka z Kolovrat – pane Jane, máte nějaký osobní recept k úspěchu na takovéto akci?“ pan Jan: „Tak určitě. Rozhodně do toho musíte jít naplno, trošku toho srdíčka do toho dát a jít štěstíčku naproti... Říkám, není to jen o jízdě na koni, ale je to o postřehu a dalších věcech. “, „Díky za rozhovor a ať se daří“, „Díky“...

                „To je od nás vše, vážení diváci a těšíme se zase zítra, tentokrát s Karlem a Otýlií. A večer se můžete dnes těšit na Kriminálku Norimberk, Střípky opata Trojana nebo i Tabu - Katův šleh. Za redakci a štáb televize Petrklíč Vám přejeme hezký zbytek večera. Na viděnou.“

Co se skutečně stalo? Tenkrát opravdu po Evropě řádil mor, papežem byl Klement VI., v roce 1348 se začalo stavět jak Nové Město pražské, tak Karlštejn, arcibiskupem byl Arnošt z Pardubic... a sedlákovi Jurkovi se narodila kobylka.